Upíři

Někdo o nich tvrdí, že se jedná o nemrtvé, jiní je nazývají infikovanými. Kdo ví, nakolik jsou tato tvrzení skutečná, podstatou však zůstává fakt, že se jedná o tvory vymykající se běžnému chápání lidskosti. Nic však nedokáže popřít prapodivnou formu krmení se na lidech, konkrétně na lidské krvi, která je udržuje naživu a při smyslech. Mnohdy nedokáží korigovat vnitřní hlad, nemálo kdy jejich krmení lemuje cestička z nahromaděných mrtvol. Říká se, že kde se umírá ve velkém, tam patrně hoduje upír nebo celý jejich klan. Zůstávají v místech s příchutí smrti - hřbitovech, lodích, kde posádku vyhubil mor, sklepeních, kobkách, prázdných tunelech. Až zvrhle působí jejich touha obklopovat se čímkoliv spojeného se smrtí. Není tedy nemožné potkat upíra pod haldou mrtvých těl, na nichž se ještě nějakou dobu živí. Čas od času si je vystavují jako své trofeje, někdy celá těla, jindy pouze jejich části. Mezi pověrami je možné zaslechnout i tu, kdy upírští mistři, jedni z nejstarších jedinců a vůdci svých klanů, disponují hotovou sbírkou mrtvol jako těmi, které infikovali a přeměnili na sobě podobné. Co je na tom pravdy? To zůstává záhadou.

Jejich doménou je neustálé stěhování z místa na místo. Lovci z klanu Van Helsing je už od středověkých dob popisují jako 'smečku toulavých vlků stěhujících se do nových lovišť'. Jak se zdá, mezi upíry panuje reálná obava z prozrazení a odhalení. Přesuny obvykle prováděli za nocí, kdy splývali s temnotou. Slunce jim zjevně nemůže uškodit, jak se traduje ve společnosti, na druhou stranu u některých se projevovaly příznaky agresivního chování, pokud byli dlouho vystaveni slunečním paprskům. Jak se zdá, každý na sluneční světlo reaguje trochu odlišným způsobem. Zůstává však zřejmé, že tma jim daleko více vyhovuje, neboť na světle útočí jen zřídka kdy.

Mezi upíry taktéž funguje jistá hierarchie, která zůstala zachována po generace. Předchůdcem celé této rasy je Drákula, původní a vůbec nejstarší upír z celé linie. Po něm následují mistři (někdy nazýváni velmistry), jedni z prvních, které přeměnil na sobě rovné. Zkazky o jejich původu sahají až ke starověkému Egyptu, ale takových přežilo už jen zrnko, slabá hrstka. Mistři bývají popisováni jako nejstarší a nejsilnější, taktéž jejich krev nese bohaté účinky - jako jediní spolu s Drákulou mohou přeměnit někoho na upíra. Jejich vzhled zůstává po nocích notně odpudivý. Jako jediní se kompletně mění do znechucující podoby holohlavého stvoření s rudýma očima a ústy plné tesáků. Disponují velmi ostrými nehty připomínající drápy, jimiž dokážou seknout tak, až vyrvou maso z těla. Jejich kůže nabude exoskeletárního vzhledu a výraznou plochu zabírají okultní hieroglyfy. Ve své temné podobě se neradi halí oblečením a loví nazí (pokud se vůbec vydají na lov).

Naproti tomu si běžní upíři ponechávají dost ze své lidské stránky. Není novinkou, že se mužští členové rádi obklopují množství ženských příslušnic, ve většině případů se jedná i o tři ženy na jednoho muže po vzoru samotného Drákuly a jeho bájných nevěst. Působí zde zvýšená přitažlivost, hlavně pro lidské oběti. Ženy se buďto prezentují jakožto členky vyšší společnosti, mnohdy v roli samotné smetánky, jiné si uzmou přetvářku prostitutek v chudších čtvrtích. Muži z velké procentuální části zaujímají roli šlechticů, zbohatlíků, vynálezců nebo obchodníků. Dost často se prezentují i jako lékaři nebo doktoranti různých věd. Jen málokterý skončí na ulici v horší společnosti. Tito normální příslušníci své rasy nejlépe zapadají mezi ostatní lidi. Za nocí se nemění, až na zrudnutí duhovek a protažení špičáků. Blonďatým většinou ještě zbělají vlasy, ovšem nejedná se o podmínku.

Upírští mistři a Drákula zůstávají taktéž jedinými, kteří mohou z lidí učinit své 'Posluhovače' - jakési poskoky, kteří jim slouží a donáší informace za přísun krve svých stvořitelů. Mistři se jimi velmi rádi obklopují, neboť přes den se povětšinou drží stranou a tito poskoci jim nahrazují oči a uši. Sami o sobě se dají řadit mezi obyčejné příslušníky lidské rasy, pouze se zvýšenou abilitou síly a obratnosti, která jim dokonce umožňuje lézt po stěnách a stropech. Též dokáží hovořit s mistrem a přivolat jej, i když je vzdálen přes celé město.