Jedna z nejčastějších dětských chorob ve viktoriánské době. Předchází jí teploty, bolesti hlavy, únava, bolest v zádech a dalšími. Objevuje se ve formě červených flíčků, které jsou vyplněny průhlednou tekutinou, která se asi tak čtvrtý den začne vysoušet a flíčky mizí. Tato nemoc je vysoce nakažlivá. Prodělání nemoci zajišťuje doživotní imunitu. U dospělého je průběh nemoci těžší, než u dítěte.
Jedna z nejvíce obávaných nemocí, velmi nakažlivá – infikovat se člověk může z nakažených vodních zdrojů. Příznaky jsou křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody a iontů dojde ke snížení krevního objemu a acidóze, bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení homeostázy a ke smrti. Tato nemoc je opředena mnoho pověrami, například že jde chytit tím, že na ni člověk myslí, přílišným nadechováním, nebo pobytem na sluníčku. Za údajný zdroj nemoci jsou považovány i ovoce a zelenina. Za kuriózní 'příčinu' se v 19. století považují například i komety.
Velmi nakažlivá a bohužel i běžná dětská nemoc, která má průběh jako velmi těžká angína. Začíná zvýšením teploty, bolestmi v krku, nechutenstvím, malátností. Mandle jsou zduřelé, zarudlé a tvoří se na nich žlutobílé pablány. Současně zduřují i podčelisti mízní uzliny jako u jiných angín. Záškrt mandlí je možno dobře léčebně zvládnout, zanedbá-li se však a neléčí-li se, změní se v těžký zhoubný záškrt (diphtheria maligna). Na tuto nemoc umírá velmi mnoho dětí.
Dětská obrna může mít mírnou formu – zvýšená teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, někdy i ztuhlost zad a nohou. Dítě se tak často vyléčí bez následků. Viry mohou ale zasáhnout centrální nervový systém. V konečném důsledku tak může vzniknout paralytická dětská obrna s následným ochrnutím nejčastěji dolních končetin a trvalými následky po zbytek života. Při napadení mozkového kmene dochází k selhání životně důležitých orgánů. Smrtící kombinací je také postižení dýchacích a polykacích svalů. Vakcína nebyla vynalezena až do poloviny 20. století, proto je v 19. století nejčastější léčbou klid na lůžku.
(souchotiny, úbytě)
Mezi běžné symptomy patří chronický kašel s krvavým sputem, horečka, noční pocení a ztráta tělesné hmotnosti.Dříve se tuberkulóze říkalo souchotiny, úbytě nebo ftíza (což je řecký výraz pro úbytek), protože se zdálo, že lidi konzumuje zevnitř. Dalšími názvy jsou např. bílý mor, protože nemocní jsou výrazně bledí; nebo královo zlo, protože se věřilo, že králův dotyk souchotiny vyléčí. V 19. století bylo TBC příčinou smrti pro jednoho ze 4 lidí. Kvůli této nemoci tak vznikl například zákaz plivání na veřejných místech a infikovaní chudí lidé byli nuceni ke vstupu do sanatorií, která připomínala vězení – sanatoria pro střední a vyšší třídy naopak poskytovala nepřetržitou lékařskou pomoc. Bohužel, i v sanatoriích umírali lidé v 50% případů do pěti let. Lék na tuto nemoc (streptomycin) byl vynalezen až roku 1943.
Pravé neštovice jsou vysoce nakažlivým onemocněním s vysokou úmrtností (u některých indiánských kmenů se blíží 100 %). Přeživší pacienti bývali často nadosmrti poznamenáni drobnými jizvami. V roce 1967 na něj zemřely až 2 miliony lidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat