pátek 13. dubna 2018

Viktoriánská kuchyně

Anglická kuchyně byla vždy ovlivňována rozmanitými světovými kuchyněmi. Ve starověku přebírala recepty Římanů, ve středověku od Francie. Až Normané přivezli chutě dálného východu: skořice, šafrán, muškátový květ a oříšek, pepř a zázvor. Tou dobou se za koření považoval dokonce i vzácný cukr. Dříve se sladilo pouze medem nebo ovocnou šťávou.

Během viktoriánského období se britská kuchyně díky rozsahu impéria smísila se všemi exotickými chutěmi světa: z Číny si Angličané zvykli na čaj, milují indické karí koření (a objevily díky tomu mnoho omáček), zbožňují čatní a různé nakládané plody. Vedle tohoto, a francouzské kuchyně, není původní britská kuchyně příliš považována. Koláče, dušené maso, sýry, stará vejce a švestkové pudinky připomínající roztřesený chleba dovede přece jen ocenit jen málokdo. Jídlo ani pití viktoriánské Anglie se však už příliš nelišilo od té dnešní. V oblibě jsou kuchařky (podobně jako v Čechách Magdalena Dobromila Rettigová – žádné tajemné generační předávání receptů), při pikniku šunkové sendviče, známé a oblíbené už jsou vedle čaje také kakao, káva a čokoláda.

Pracující třída si musela vystačit s obyčejnějším jídlem (chléb, brambory, máslo, šunka), ale ve městě se šíří i obchody se smaženými rybami a hranolkami. V 19. století také stoupá spotřeba sladkostí a sušenek, je objevena žvýkací guma. Touto dobou je také stvořena spousta nápojových značek, včetně Coca Coly.



Viktoriánská doba byla časem, kdy se představa kuchyně velice blíží těm současným. Vybavení mnohdy připomíná to, co dnes denně používáme. Začátek století přinesl železné trouby – ty byly docela šikovné, ale služebnictvo muselo vstávat brzy a nejprve jít zatopit. Nošení kbelíků s uhlím nebralo konce, stejně jako zametání prachu. Poté byly vynalezeny ještě užitečnější trouby – u těch se dala teplota skutečně kontrolovat díky sopouchům a kovovým plátům. Zčásti je u bohatých rodin později nahradily trouby na plyn, kde už stačilo pouze otočit knoflíkem. Měděné hrnce či konvice, zevnitř potažené cínem, byly nahrazeny železnými odlitky. Život a především chutě rodin ovlivnily i nové šikovné pomůcky, jako například formy na pudinky a koláče nebo dózy na sušenky. Byly vynalezeny i otvíráky na konzervy, škrabky na brambory a struhadlo na sýr. Solení, nakládání, uzení a sušení nahradilo jídlo v plechových konzervách, které byly ovšem zprvu drahé, ale postupně se objevuje to, čemu dnes pohodlně říkáme 'hotové jídlo'.



Pouliční jídlo má v Londýně dlouhou tradici. Mezi oblíbené pochoutky patřila třeba smažená jablka v těstíčku, pečené kaštany, pečené brambory nebo smažená ryba. Z mořských potvor se vůbec dala sehnat spousta pokrmů: krevety, nakládané surmovky anebo úhoři a hrachová polévka, které si kupovali chudší obyvatelé. Ani sladkosti ale nezaostávají: různé nákypy a kaše, sladké žemle, ovocné koláčky a dortíky, perník, čajové pečivo, lívance nebo tvaroh a syrovátka. Mezi nápoji jste si mohli vybrat sorbety, limonádu, zázvorové pivo nebo horké bezové víno. Pro mlsnější jazýčky tu byla zmrzlina (vanilková, malinová, broskvová, citronová).



Nežádané ingredience (jako křída, jíl, prach či prostě zkažená mouka v chlebech) se do jídla dostávaly i v 19. stoletím, stejně jako jiná barviva a dochucovadla, v některých případech dokonce jedy (krysí jed v pivu dodával hořkou chuť). V konzervovaném jídle se objevovaly i kovy jako olovo, měď a rtuť.

Žádné komentáře:

Okomentovat