Jacqueline MacMorgan

Dobové reálie

Technika a vynálezy

Vlna nových technologií odstartovala průmyslovou revoluci právě v Anglii už na konci 18. století. Od vynálezu mechanického tkalcovského stavu a prvního parního stroje ovšem přece jen uběhne ještě několik desetiletí, nežli budou železnice vídané na každé míli obvyklé. Krátce je předcházely koněspřežky. V této době se rozmáhá těžařství a hutnictví. Těžba železa a uhlí a jejich následné zpracování dodávají 19. století onu pochmurnou atmosféru tehdy silně znečištěného ovzduší. Na druhé straně lidstvo zažívá nebývalý luxus, o kterém se mu dříve mohlo jen zdát. 

Mezi první dopravní prostředky poháněné silou páry patří bezesporu parníky. Pro lepší splavnost řek byly budovány mnohé říční průplavy, ale záhy se objevují dokonce i parníky zaoceánské. Zároveň s parníky se objevují lokomotivy. Ty první jsou pomalé (dosahují rychlosti nanejvýš 50km/h), ale výstavba železniční sítě dává práci mnoha lidem a půvabné parní lokomotivy se rychle vylepšují (až ke 140km/h).

V samotném srdci Londýna se již dokonce pohybuje první podzemní metro, poháněné parou. Na ulici lze čas od času potkat dokonce automobil – ty tehdy připomínaly křehkou bryčku bez koně a byly poháněny parou nebo jednoduchými motory. Většinou se k rozjezdu muselo točit kličkou a vzácně se vyskytující automobily spadaly navíc pouze do sféry vyšší vrstvy. Mnohem obvyklejší způsob dopravy je městě je drožka, zapřažený kočár tažený koňskou silou. Lidé jezdili i na bicyklech (velociped čili kostitřas se jmenoval onen model s velkým předním kolem), kola již byla gumová či kožená, mnohá nafukovací.

Jezdí se vlevo a veškeré dopravní prostředky mají kola mírně 'rozkročená'; v devatenáctém století se jezdilo po štěrkových silnicích, které se uprostřed zdvíhaly, a voda ze silnice stékala do strouhy, která celou silnici lemovala.

Na systémech jiných než parních (například elektromagnetické vlny) se odehrávala veškerá komunikace. Samozřejmě jsou v 19. století velice oblíbené dopisy, obvykle psané ručně, avšak už byl vynalezen i psací stroj, ale například mezi železničními stanicemi se již běžně využívá telegraf. O něco lépe než hlasy vedly tajuplné drátky vždy lépe hudbu: v procesu vynalézání a vylepšování se ocitly gramofony. Taktéž se v druhé polovině století rozvíjí fotoaparáty. Co se zatím rozkvětu nedočkalo, to je například rozhlas, radar, telefon využitelný 'na dálku' či film (ačkoli mnoho lidí se již baví hračičkami podobnými laterně magice). Veškeré tyto aparáty ovšem spadají takřka výhradně do možností vyšší a lepší střední vrstvy.

Se šířící se gramotností se zdvihla poptávka po knihách i novinách. Dosud se používaly ruční tiskařské lisy, ovšem s vynálezem lepších tiskařských lisů dochází k velikému rozvoji. Knihy a noviny jsou nyní dostupné téměř každému, stejně jako papír.

V 19. století se díky snaze badatelů již téměř plně rozvinuly veškeré vědy, jak je známe dnes. Biologie, archeologie, chemie, fyzika, matematika i přírodní a společenské vědy, to vše se pojí se slavnými jmény jako Darwin, Nobel či Mendělejev, ale seznam jmen není ani zdaleka úplný. Bylo to právě 19. století, kdy se odkrývaly největší poznatky a vznikaly nejslavnější teorie či vynálezy.

Lékařství a léčitelství je jedno z odvětví, které zažilo opravdový rozkvět. Připočteme-li vlivy steampunku, je dost možné potkat čas od času někoho s umělou rukou či nohou, které jsou ovšem plně funkční díky jemné mechanice!

Krevní skupiny zatím nejsou známy, přesto jsou však chirurgové výjimečně dobří ve své práci, ovšem zázraky jako například transplantace srdce se zatím neuskutečňují. Objeveno bylo očkování, doktoři dovedou zabránit krvácení, infekci i bolesti například rajským plynem. Barbarské pouštění žilou a řezání se nicméně stále drží na scéně. Díky mikroskopům je zjištěny příčiny mnoha nemocí a pravidelná hygiena se stává součástí společnosti. K dispozici jsou například první kartáčky na zuby.

Od mikroskopů a doktorských teploměrů se dostáváme k otázce praktických vynálezů. V 19. staletí už byly běžné poměrně přesné hodiny (či hodinky, kapesní i náramkové, ačkoli ty byly spíše módním výstřelkem) nebo brýle (cvikry, monokly), neboť třeba taková optika už byla velice dobře prozkoumaná. Užívaly se papírové bankovky, zápalky, falešné zuby i splachovací záchod (díky síti kanalizace).

Vedle toho vedla do větší části domů přinejmenším střední třídy již studená i teplá voda. Nově stavěné domy (v různých slozích i různých materiálech) si mohly dovolit mít koupelnu jako samostatnou místnost. Svítí se klasicky dál svícemi či olejovými lampami, avšak do popředí se dere především plyn, jímž se dalo jak svítit, tak vytápět.

Mezi další užitečné vynálezy, které se brzy zapojily do oběhu, patřily výtahy, plechové konzervy, první chladničky, šicí stroje, sešívačky, zavírací špendlíky, plnicí pera. Ovšem stále neexistující zipy (pouze knoflíky), holicí strojky (jen břitvy), žehličky byly naplněny pouze horkou vodou či uhlíky a pračky připomínaly prostě uzavřený válec s kličkou (pere se mýdlem). Samozřejmě ve hře vynechte zařízení jako eskalátor, instantní káva či elektrická žárovka.

Bydlení

Domy bohatých bývaly mnohem větší než ty, co si mohla dovolit střední vrstva, a bývaly na dobrých adresách. Takový typický dům měl většinou přijímací salónek, který byl vybaven několika sedačkami, které ladily s okolím. V oblibě byly jak tmavé, syté barvy, tak i ty světlejší. Na velkých obdélníkových oknech jsme mohli najít těžké závěsy. Tapety byly jak jednobarevné, tak vícebarevné, většinou jsme však nenašli víc jak dvě barvy (např. zelený podklad s jednoduchým opakujícím se zlatavým vzorem). Zdi byly často zdobeny obrazy krajin či předků, jednalo-li se o starý nebo významný rod. Jako ozdoby se mohly čas od času najít vkusně naaranžované květiny ve vázách. Salónky se využívaly jak pro jednotlivé návštěvy, tak pro pořádání větších společenských akcí.

Tehdejší jídelny by dnes připomínaly spíše pompézní banket. Anglický zvyk byl udělat z toho velikou událost: velkolepé jídlo bylo nutnost, stejně jak obsazení místnosti spoustou nábytku a dekorací. Zdobné kusy, vycpaní ptáci v kleci, čínské vázy a keramika, květiny, rostliny v okázalých květináčích i velká zrcadla, nic z toho nebylo neobvyklé. Jídelna byla vybavena dlouhým stolem a odpovídajícím počtem židlí.

Kuchyň byla většinou obývána jen služebnictvem. Vybavená byla několika skříněmi a hlavně nechyběl dřez, kde se mylo nádobí.

Obývací pokoj byl vybaven pohodlnými křesly a nezřídka se zde nacházel krb. Některé domy měly zvlášť oddělený i tzv. hudební pokoj, kde buď poslouchali připravené koncerty svých dětí a kochali se jejich pokrokem či si pozvali nějakého zručného klavíristu. V domech s menším prostorem se mohlo stát, že přijímací salónek byl sloučen s obývacím pokojem, nebo dokonce i s hudebním pokojem, kde se téměř vždy, pokud na to rodina měla, nacházel klavír.

Knihovna sloužila většinou pro domácí výuku dětí, ať už rodiči, či soukromým učitelem. Byla velmi dobře osvětlena a většina zdi byla chráněna spoustou skříní s knihami. Nábytek býval jemně zdobený. Mnoho pánů domu také mívalo svoji vlastní pracovnu, kde buď relaxovali o samotě nebo se věnovali své práci.

Nedílnou součástí byly také ložnice. Postele s nebesy byli pro tuto dobu nejspíše nejtypičtější. Koupelna, která přiléhala k ložnici, nebyly nijak zvlášť přehnaně velké. Nacházela se v ní malá vana na čtyřech zdobných nožkách, zrcadlo, umyvadlo a záchod. Samozřejmě, že byly vyhrazeny i nějaké pokoje pro služebnictvo, již však mnohem prostěji zařízené.
 

Střední vrstvy si takový přepych nemohly dovolit, ale tihle lidé si taky špatně nežili. Akorát se občas museli spokojit s méně atraktivní adresou a obešli se bez samostatných místností knihovny, apod. Samozřejmě si také nemohli dovolit zdaleka tak drahý nábytek či jiné vybavení, obydlí bývalo prostější. Záleželo na tom, v jakém postavení se nacházel otec jakožto osoba, která živila rodinu. K druhé polovině století však byly obvyklé standardy tak vysoké, že bylo obvyklé bydlet v domě 'dva nahoře, dva dole', což znamenalo dvě ložnice v patře a v přízemí kuchyně plus další pokoj.
 

Lidé náležící k tvrdě pracující vrstvě většinou bydleli pohromadě v menším, špatně větraném prostoru, v na sebe přilepených domech s několika patry a malými místnostmi. To bylo ideální místo pro šíření nemocí, dokud zákon neurčil např. minimálně velikost oken, vzdálenost jednoho domu od druhého atp. Vybavení byli především tím nejnutnějším, jeden záchod mohl sdílet celý blok domů. Tyto domy na předměstí postrádaly dlážděné chodníky, chyběla i potrubí a všeobecně základní infrastruktura. Nejnuznějším typem obydlí je slum.

Viktoriánská kuchyně

Anglická kuchyně byla vždy ovlivňována rozmanitými světovými kuchyněmi. Ve starověku přebírala recepty Římanů, ve středověku od Francie. Až Normané přivezli chutě dálného východu: skořice, šafrán, muškátový květ a oříšek, pepř a zázvor. Tou dobou se za koření považoval dokonce i vzácný cukr. Dříve se sladilo pouze medem nebo ovocnou šťávou.

Během viktoriánského období se britská kuchyně díky rozsahu impéria smísila se všemi exotickými chutěmi světa: z Číny si Angličané zvykli na čaj, milují indické karí koření (a objevily díky tomu mnoho omáček), zbožňují čatní a různé nakládané plody. Vedle tohoto, a francouzské kuchyně, není původní britská kuchyně příliš považována. Koláče, dušené maso, sýry, stará vejce a švestkové pudinky připomínající roztřesený chleba dovede přece jen ocenit jen málokdo. Jídlo ani pití viktoriánské Anglie se však už příliš nelišilo od té dnešní. V oblibě jsou kuchařky (podobně jako v Čechách Magdalena Dobromila Rettigová – žádné tajemné generační předávání receptů), při pikniku šunkové sendviče, známé a oblíbené už jsou vedle čaje také kakao, káva a čokoláda.

Pracující třída si musela vystačit s obyčejnějším jídlem (chléb, brambory, máslo, šunka), ale ve městě se šíří i obchody se smaženými rybami a hranolkami. V 19. století také stoupá spotřeba sladkostí a sušenek, je objevena žvýkací guma. Touto dobou je také stvořena spousta nápojových značek, včetně Coca Coly.

Viktoriánská doba byla časem, kdy se představa kuchyně velice blíží těm současným. Vybavení mnohdy připomíná to, co dnes denně používáme. Začátek století přinesl železné trouby – ty byly docela šikovné, ale služebnictvo muselo vstávat brzy a nejprve jít zatopit. Nošení kbelíků s uhlím nebralo konce, stejně jako zametání prachu. Poté byly vynalezeny ještě užitečnější trouby – u těch se dala teplota skutečně kontrolovat díky sopouchům a kovovým plátům. Zčásti je u bohatých rodin později nahradily trouby na plyn, kde už stačilo pouze otočit knoflíkem. Měděné hrnce či konvice, zevnitř potažené cínem, byly nahrazeny železnými odlitky. Život a především chutě rodin ovlivnily i nové šikovné pomůcky, jako například formy na pudinky a koláče nebo dózy na sušenky. Byly vynalezeny i otvíráky na konzervy, škrabky na brambory a struhadlo na sýr. Solení, nakládání, uzení a sušení nahradilo jídlo v plechových konzervách, které byly ovšem zprvu drahé, ale postupně se objevuje to, čemu dnes pohodlně říkáme 'hotové jídlo'.

Pouliční jídlo má v Londýně dlouhou tradici. Mezi oblíbené pochoutky patřila třeba smažená jablka v těstíčku, pečené kaštany, pečené brambory nebo smažená ryba. Z mořských potvor se vůbec dala sehnat spousta pokrmů: krevety, nakládané surmovky anebo úhoři a hrachová polévka, které si kupovali chudší obyvatelé. Ani sladkosti ale nezaostávají: různé nákypy a kaše, sladké žemle, ovocné koláčky a dortíky, perník, čajové pečivo, lívance nebo tvaroh a syrovátka. Mezi nápoji jste si mohli vybrat sorbety, limonádu, zázvorové pivo nebo horké bezové víno. Pro mlsnější jazýčky tu byla zmrzlina (vanilková, malinová, broskvová, citronová).

Nežádané ingredience (jako křída, jíl, prach či prostě zkažená mouka v chlebech) se do jídla dostávaly i v 19. stoletím, stejně jako jiná barviva a dochucovadla, v některých případech dokonce jedy (krysí jed v pivu dodával hořkou chuť). V konzervovaném jídle se objevovaly i kovy jako olovo, měď a rtuť.