
Nebojí se ani mysteriózních jevů, s neskrývaným zájmem se vrhá do věcí, kterým nerozumí a snaží se je probádat, přijít s nějakým vysvětlením. Takové záležitosti většinou konzultuje se svým přítelem doktorem Frankensteinem, protože ví o společném zájmu, který při takových jevech zastávají. V případě nějakého tajemství je schopen ponořit se zcela do bádání, zapomínat na jídlo, pití i spánek, dokud nepřijde oné záhadě na kloub. Nerad se vzdává, ovšem nestydí se přiznat, že něčemu zcela nerozumí.
Mimo své zaměstnání se rád pohybuje mezi vyšší společností, navštěvuje divadla, kouzelnická vystoupení, plesy i koncerty hudby. Nebrání se ani návštěvě muzeí, či uměleckých galerií. Zkrátka si užívá všech výhod, které mu jeho postavení ve společnosti umožňuje. Vždy zastáavá vzpřímený pevný postoj a dbá na pečlivě upravený vzhled, moc dobře ví jak v takové společnosti vystupovat a co se od něj očekává. Rád zkoumá bytosti kolem sebe, aby si mohl zjistit, co od nich jednotlivě očekávat, před kým se milt na pozoru, kdo je upřímný a otevřený, nebo naopak zatrpklý a žádná rozumná konverzace s ním nebude.
Je si vědom všech svých aspektů, sám si dobře uvědomuje rozštěpenost svého já. Henry je bytost vesměs dobrá, smíchaný s mnoha lidských vlastností, které tvoří harmonii. Je si vědom jeho duševní potřeby dát prostor všem svým osobnostem a proto se pro uvolnění dobrovolně oddává stránce, kterou stělesňuje Edward Hyde. Vnímá svět kolem sebe v každém okamžiku, dokonce i když se stává Hydem, tak si je vědom všech svých činnů, přestože o nich nemůže rozhodovat a pouze je pozorovat.

V jeho tváři se zobrazují všechny skutky, které kdy spáchal. Je shrbené postavy, nižší než je Henry. Jeho postava je ochablá, vrásčitá, jak se na něm podepisují všechny jejo hanebné činny. V lidech, kteří ho ke své svůle potkají vyvolává opovržení, rozhořčení i zlost, rozhodně v jeho přítomnosti nikdo nestráví moc času.


Když jsem se dostal do věku, kdy člověk zvažuje vše co v životě vykonal, ohlíži se na minulost, vzhlíží k budoucnosti a sám sebe se ptá kdo vlastně je? Uvědomoval jsem si, že jsem zabřehl do dvojího života. Byl jsem sám sebou i v okamžicích, kdy jsem usiloval o vědní pokrok, tak i když jsem se přestával krotit a vrhal se do hanebností. Tak se stalo, že mé vědecké studium tíhlo k mystice a transcendentním jevům ve snaze probádat tajemství boje mezi dvěmi stránkami mé vlastní povahy. Studiem jsem zjistil, že člověk není osobnost celistvá nýbrž rozdvojená, skládajíc se z několika povah svázaných jedním tělem a jedním vědomím.
Ve svém bádání jsem se zabýval myšlenkou, zda lze tyto osobnosti od sebe oddělit? Začal jsem se tedy zabývat nejen tělem člověka, ale i jeho duchem. Zkoumal jsem určité reagencie, které mají schopnost narušit spojení, které k sobě tělo a duše mají. Povedlo se mi vytvořit chemickou sloučeninu jejíž působením síly těla a duše ztrácejí svou svrchovanou moc a mohou se nahradit stránkou odlišnou, ale přesto tělu stejně přirozenou.

Od toho okamžiku jsem i nadále vykonalval svou lékařskou praxi, abych si udržel svůj společenský postoje, ale jednou za čas jsem užil na noc drogy a dovolil si zažít onen svobodný vzrušující pocit, když jsem dovolil svému alter egu se plně realizovat. Již dřive si lidé najímali zákeřné ničemy, aby za ně odvedly špinavou práci a právě tím jsem se stal. Vymáhal jsem dluhy, vyřizoval msty, ale i ubližoval pro své vlastní potěšení. Byl jsem při tom naprosto v bezpečí, silou i hbytostí jsem převyšoval běžné smrtelníky svazované svou dobrou stránkou a navíc Edward Hyde ani neexistoval. Považte, stačilo abych vklouzl do dveří své soukromé laboratoře v několika minutách pozmil drogu a veškerým podezdřením jsem se mohl ze svého neochvějnéno postavení věhlasného lékaře vysmát.
Mé druhé já se stalo mým tajemstvím, všechny mé hříchy se zobrazovali pouze na jeho podobě, kterou jsem nesčetněkrát s notnou fascinací studoval v zrcadle a pravdu o mém dobrodružství se nesmí nikdo dozvědět. Jsem odhodlán tento fenomén nadále zkoumat a třeba jednou nastane okamžik, kdy se svěřím svému dobrému příteli ze školních lavic doktoru Frankenteinovi, jež jako jediný rozumí mé zálibě v jevy mezi životem a smrtí.

Žádné komentáře:
Okomentovat