Henry Jekyll

Henry: Jaký musí být člověk, aby dosáhl věhlasného postavení ve společnosti? Čestný, pilný, cílevědomí. Přesně takový je i Henry Jekyll, navíc je vynalézavý a odvážný, což se nejvíce projevuje na jeho lékařské praxi, kdy se nebojí vyzkoušen nové metody, vrhá se do experimentů, ale přesto veškeré úkony vykonává s maximální precizností a péčí. Zkoumá lidské tělo i jeho mysl, hledá veškerá spojení, která mezi sebou tyto dvě jsoucna mohou mít, jak psychika ovlivňuje fyzično a naopak. Díky své svědomitosti a odhodlání své pacienty vyléčit je hojně vyhledávaný medik.

Nebojí se ani mysteriózních jevů, s neskrývaným zájmem se vrhá do věcí, kterým nerozumí a snaží se je probádat, přijít s nějakým vysvětlením. Takové záležitosti většinou konzultuje se svým přítelem doktorem Frankensteinem, protože ví o společném zájmu, který při takových jevech zastávají. V případě nějakého tajemství je schopen ponořit se zcela do bádání, zapomínat na jídlo, pití i spánek, dokud nepřijde oné záhadě na kloub. Nerad se vzdává, ovšem nestydí se přiznat, že něčemu zcela nerozumí.

Mimo své zaměstnání se rád pohybuje mezi vyšší společností, navštěvuje divadla, kouzelnická vystoupení, plesy i koncerty hudby. Nebrání se ani návštěvě muzeí, či uměleckých galerií. Zkrátka si užívá všech výhod, které mu jeho postavení ve společnosti umožňuje. Vždy zastáavá vzpřímený pevný postoj a dbá na pečlivě upravený vzhled, moc dobře ví jak v takové společnosti vystupovat a co se od něj očekává. Rád zkoumá bytosti kolem sebe, aby si mohl zjistit, co od nich jednotlivě očekávat, před kým se milt na pozoru, kdo je upřímný a otevřený, nebo naopak zatrpklý a žádná rozumná konverzace s ním nebude.

Je si vědom všech svých aspektů, sám si dobře uvědomuje rozštěpenost svého já. Henry je bytost vesměs dobrá, smíchaný s mnoha lidských vlastností, které tvoří harmonii. Je si vědom jeho duševní potřeby dát prostor všem svým osobnostem a proto se pro uvolnění dobrovolně oddává stránce, kterou stělesňuje Edward Hyde. Vnímá svět kolem sebe v každém okamžiku, dokonce i když se stává Hydem, tak si je vědom všech svých činnů, přestože o nich nemůže rozhodovat a pouze je pozorovat.

Edward: Dal by se charakterizovat jako osoba čistého zla, je to pouze špatná stránka Henryho, která byla osvobozena drogou a má naprostou kontrolu nad tělem. Vyhledává násilí, nebojí se ublížit ani někoho zavraždit, vyžívá se v ubližování ostatním ať už fyzicky, nebo psychicky. Je hrubý a výbušný, v okamžiku, kdy se naštve tak nezná slitování, v takových situacích jedná až v amoku. Přes to všechno je schopen realisticky uvažovat a předcházet zbytečným problémům, nebo jak vybruslit z nepříjemné situace.

V jeho tváři se zobrazují všechny skutky, které kdy spáchal. Je shrbené postavy, nižší než je Henry. Jeho postava je ochablá, vrásčitá, jak se na něm podepisují všechny jejo hanebné činny. V lidech, kteří ho ke své svůle potkají vyvolává opovržení, rozhořčení i zlost, rozhodně v jeho přítomnosti nikdo nestráví moc času.

 

Narodil jsem se jako dědic velkého jmění, prestiž a postavení mél rodiny my zaručovalo pevné, vysoce vyzdvyhlé místo na společenském žebříčku. Přičteme-li mě vlastní sklon k píli a touhu po uznání, mohli bychom předpokládat, že my byla zaručena skvělá budoucnost. Mou nejhorší vlastností však byl sklon vesele si užívat Londýnského života, vedl jsem bohémský život, stýkal jsem se se ženami, holdoval jsem alkoholu i jiným omamným látkám. Přesto všechno jsem však byl schopen cílevědomě dosáhnout plného medicinského vzdělání. Zabýval jsem se anatomií, chemií, co mě ovšem fascinovalo nejvíce byla lidská mysl, druhy osobnistí a celkově psychologie člověka.

Když jsem se dostal do věku, kdy člověk zvažuje vše co v životě vykonal, ohlíži se na minulost, vzhlíží k budoucnosti a sám sebe se ptá kdo vlastně je? Uvědomoval jsem si, že jsem zabřehl do dvojího života. Byl jsem sám sebou i v okamžicích, kdy jsem usiloval o vědní pokrok, tak i když jsem se přestával krotit a vrhal se do hanebností. Tak se stalo, že mé vědecké studium tíhlo k mystice a transcendentním jevům ve snaze probádat tajemství boje mezi dvěmi stránkami mé vlastní povahy. Studiem jsem zjistil, že člověk není osobnost celistvá nýbrž rozdvojená, skládajíc se z několika povah svázaných jedním tělem a jedním vědomím.

Ve svém bádání jsem se zabýval myšlenkou, zda lze tyto osobnosti od sebe oddělit? Začal jsem se tedy zabývat nejen tělem člověka, ale i jeho duchem. Zkoumal jsem určité reagencie, které mají schopnost narušit spojení, které k sobě tělo a duše mají. Povedlo se mi vytvořit chemickou sloučeninu jejíž působením síly těla a duše ztrácejí svou svrchovanou moc a mohou se nahradit stránkou odlišnou, ale přesto tělu stejně přirozenou.

Po dlouhém váhání jsem poprvé na vlastní kůži zakusí sílu oné drogy, která byla schopna účinkovat až na samotné jádro mé osobnosti. Po smíchání všech ingrediencí a jejich požití mne přepadly ukrutné křeče, lámání v kostech, mdloby a duševní hrůza až se bolest začala vytrácet a mne se zhostily nové pocity. Cítil jsem se mladší, lehčí, blaženější, uvědomoval jsem si novel nabytou bezstarostnost, ale především jsem si byl vědom toho, že jsem hříšnější, že mé myšlenky směřují k opojným činům plným hříchu a smyslnosti. Když jsem se v takový okamžik přiblížil k zrcadlu, tak jsem poprvé spatřil zjev Edwarda Hyda, svého alter ega. Tato postava byla shrbenější, tělesně slabší, dle mých úvah zlá stránka mé povahy nebyla tak vyvinutá jako ta dobrá, která byla v důsledku působení drohy upozaděna. Zlo zrcadlící se v Hydovi se projevilo i v znetvořenosti a schátralosti celého těla, dokázal jsem si představit, že se k němu nikdo nepřiblíží bez pocitu zamrazení, podezdřívavost, či hněvu. Já jsem však své druhé já zkoumal s neuvěřitelnou zvědavostí. Soudím, že všichni lidé jsou směsicí dobra a zla, jen Edward Hyde jako jediný z lidstva je čiré zlo. Po opakovaném požití jsem ke své úlěvě znovu nabyl tvaru i mysly Henryho Jekylla. Později jsem zjistil, že je možné i ulehnout jako Edward Hyde, nechat drogu vyprchat a ráno jsem se mohl probudit jako Henry Jekyll.

Od toho okamžiku jsem i nadále vykonalval svou lékařskou praxi, abych si udržel svůj společenský postoje, ale jednou za čas jsem užil na noc drogy a dovolil si zažít onen svobodný vzrušující pocit, když jsem dovolil svému alter egu se plně realizovat. Již dřive si lidé najímali zákeřné ničemy, aby za ně odvedly špinavou práci a právě tím jsem se stal. Vymáhal jsem dluhy, vyřizoval msty, ale i ubližoval pro své vlastní potěšení. Byl jsem při tom naprosto v bezpečí, silou i hbytostí jsem převyšoval běžné smrtelníky svazované svou dobrou stránkou a navíc Edward Hyde ani neexistoval. Považte, stačilo abych vklouzl do dveří své soukromé laboratoře v několika minutách pozmil drogu a veškerým podezdřením jsem se mohl ze svého neochvějnéno postavení věhlasného lékaře vysmát.

Mé druhé já se stalo mým tajemstvím, všechny mé hříchy se zobrazovali pouze na jeho podobě, kterou jsem nesčetněkrát s notnou fascinací studoval v zrcadle a pravdu o mém dobrodružství se nesmí nikdo dozvědět. Jsem odhodlán tento fenomén nadále zkoumat a třeba jednou nastane okamžik, kdy se svěřím svému dobrému příteli ze školních lavic doktoru Frankenteinovi, jež jako jediný rozumí mé zálibě v jevy mezi životem a smrtí.